Torphy (au.SaVeGa)
29. 10. 2007
1.díl
Můj koníček Torphy je můj malinký miláček! Určitě by jste ho měli rádi i vy a určitě by vám ho bylo líto kdyby jste znaly jeho osud. Tak bylo to jednoho krásného letního dne kdy jsem si na Torphym vyrazila do lesíka. Chtěla jsem si vytáhnout jídlo a pití, ale Torphy najednou spozorněl a letěl ke stáji. Ale stalo se co se nemělo stát. Torphy zakopl o kámen a spadl. Já jsem naštěstí rychle uskočila z něho a zkoušela mu pomoct. Ale nešlo to. Měl zlomenou přední nohu. A já jsem se první bála ho dát do boxu, že mě někdo uvidí a potom jsem si vzpoměla jak bych ho tam asi dotáhla? No, tak jsem rychle letěla do stáje pro lékarničku. Rychle jsem munohu ošetřila. Trichu přestala bolet, ale za chvíli zase. Tak jsem volala našemu oblíbenému vetíkovy který léčí celou naši stáj. A on, že pry nemá čas má zrovna na ráci ošetřovat jednoho psa a dvě kočky. Tak potom my zbíval jenom jedna možnost. Zavolat veterinářovy z kamarádčiného klubu, ale jak když s ním nemáme dohodu o léčení stáje? ,,Torphy, moje zlatíčko, asi to stebou skončí zle. A to vše jen kvůly mě." Ale najednou se tady ukázal náš vetík. Já celá bez sebe co tu dělá. Ale on, že to prý odložil když jsem to já a moje stájka. ,,Verčo, co jsi s ním proboha dělala?" zeptal se mně. ,,No jela jsem se sním projet a najednou spadl!" odpověděla jsem. ,,No nic těžkého to naštěstí není protože jsem už takové zranění měl i vícekrát. Ve tvé stáji už bylo více takových ranění. DOkonce i horších!" řekl z uděšením co řeknu veterinář. Já jsem byla šťastná! Od té doby si dávám velice pozor!
2.díl
Jednou jsem dělala Torphymu masáže a jak jsem došla na nohy, tak sjem se zarazila. Vzpoměla jsem si, že mi říkal veteriná ať mu nedělám masáže zad, ale noh. Teď jsem se bála co udělá Torphy jestli se mu něco stane. Ale naštěstí v tu chvíly zrovna byla naplánovaná prohlídka koní a veterinář jak došel na Torphyho, tak spřísnil: ,,Verčo, ty jsi mu dělala masáž zad?" ,,Noo anoo." koktala jsem. ,,To jsi udělala dobře! Já jsem se včera spletl! Chtěl jsem říci, že bude dobře promasírovat i záda, ale....." nedořekl. ,,Co, ale?" divila sjem se. ,,No, že jsi mne neposlechla. Co kdybych se nespletl a byla by to pravda? Vždyť jsi vedoucí stáje a to musíš všechno vědět. A poslouchat veterináře." pokáral mne. ,,No promiňte, ale když já jsemse poprvé a naposledy spletla a navíc Torphy, tak krásně prosil." snažila sjem se vymluvit. ,,Mluvíš pryvdu a nebo se chceš jenom vyhnout pokárání?" nevěřícně řekl veterinář. ,,No asi je to, že chci oboje. Ale hlavně chci aby se mi Torphy uzdravil, ale když jsem udělala dobře stou masáží, tak proč mě pořád káráš?" skusila jsem tykat veterinářovy. ,,Ale, ale no konečně!!!" smál se vetík. ,,Coo konečně?" divila jsem se jeho nenadáleného smíchu. ,,No, že mi tykáš! No nic musím dál, tak ahoj Verčo a Torphy!" ještě stačíl pozdravit a už bil v dalším boxu. ,,Ahojda!!!" volala jsem zaním. ,,Ách Torphy, jsem tak ráda, že se ti nic zlého nestane!"
3.díl
,,Dobrý den! Vy jste tady pan doktor?" zeptala jsem se v nemocnici. ,,Ano koho hledáš? Babičku?" odpověděšl doktor. ,,Ne, ale veterináře naši stáje SaVeGa. Na jakém je oddělení a jaké má číslo pokoje?" zatvářila jsem se uraženě. ,,Aha no, tak ale jak se jmenuje?" zvážnil doktor. ,,Jak se jmenuje.... No asi....." nedořekla jsem. ,,No jo vlastně tu máme jen jednoho no takže je to veterinář Holand?" ,,Hmm ano je. Ale prosím vás tak kde ho najdu." uspěchávala jsem hovor. ,,No, takže je to v 1.patře číslo pokoje je 10. Nashledanou!" naštval se doktor. ,,No nic, tak děkuju a nashledanou!" dořekla jsem, ale v duchu jsem si pomyslela kdo to vůbec je, že se hned naštve. ,,Ahoj Verčo, jak pak se máš?" ptal se mně veterinář jak jsem vkročila do pokoje. ,,Čau, jde to, ale co noha? No a hlavně kdy tě už pustí domů?" zeptala jsem se z ulechčením. ,,No asi za 1 až 2 dny. No promiň, ale budete mi muset prohlídku odložit. No nic se doufám nestane když swe to odloží o 6 dní. Víš musím bít potom ještě pár dnů doma a nevystrčit ani patu." řekl smutně. ,,No dobře, ale já už musím letět dost jsem se zdržela u toho co říká kde kdo je atd." dořekla jsem a zaklapla dveře. ,,Ahoj!" vykřikl ještě. ,,Jo čau!" dořekla jsem si sama pro sebe.,,Torphy, jak se máš?" zeptala jsem se ho. A Torphy zafrkal. Brala jsem to jako odpověď, ale odpověď to nebyla. Protože zde vpálil náš oblíbený trenér a smutně zvolal: ,,Ách veterinář je tězce nemocný!" zvolal! ,,Coo? To si děláš srandu! Já tě znám!" nevěřícně jsem poohlédla. ,,Ale fakt!!" zděsil se trenér. ,,No, tak, ale co mu je?" už jsem začala trochu věřit. ,,No je těžce nemocen!" ,,Coo? Ale co mu je?" vyzvídala sjem. ,,No nějaký koník ho nakazil. Neví přesně který, ale ví, že to nebyl z naší stáje." odpověděl mi. ,,Uff! Ale tak musím tam jít, tak ahojda, ale v jaký nemocnici je?" rychle jsem vykřikla. "No u Černých havranů." řekl. ,,Tak to je kousek jedu tam ... Torphy, pojedeme tam!" zapřáhla jsem koníka.
4.díl
5.díl
,,Mami, dneska musím jít do stáje už teď." řekla jsem mamince. ,,Verčo, ale dnes musíš jít nakoupit něco do stáje. vždyť v obchůdku pro koně je toho už málo." divila se maminka. ,,No, ale to tam vozí naše služba ve stáji názvem ŽiVoT. Tak nevím proč bych jako měla proto chodit sama. No, ale když sice je to pravda mohou se v něčem splést, ale to je jendo." zamislela jsem se nahlas. ,,No, ale tak jo no, ale mohla jsi to, tak udělat, ale to newadí." divila se maminka. ,,Ale maminko! Vždyť mi to poradil i veterinář! Tak proč to nemohu dělat?" zklamalajsem se. ,,No vždyť nic neříkám. Dělat to můžeš i klidně stokrát. Ale jenom aby sis zbytečně neníčila kredit a peníze vždyť to musíš zaplatit ten hovor i ty peníze." zasmála se maminka. ,,No, ale vždyť tam volám ze stáje zdrama. A navíc to mi každý měsíčně vyplácí 1000 bodů ale beru si to sama. A proto nic neplatím ani za nákup." zamislela jsem se zase nahlas. ,,Ahoj mami, už musím!" rozhodla jsem se. ,,Tak najednou? No dobře ahoj, a dobře pořiť!" zakřičela na mě dolů.
6.díl
,,Ahoj Torphy, dneska nemám nic na práci, takže budeme spolu v lese! Těšíš se co? Já strašně pojedeme tam tryskem a tam půjdeme již krokem aby jsme se nestratily!" povídám koníkovy. ,,Verčo, co ty tu děláš?" ozvalo se na mě z poza stromu jak jsem byla již v lese. ,,Kdo to je? Známe se?" zeptala sjem se udiveně. ,,No Verčo, to sjem já Markéta a můj koník Selly. :D Jinak kam jdeš?" vyšla. ,,Ahoj Market, no to jsem se ulekla kdo to je. No já nikam nejdu, ale jedu. :) Jedeme k venkovnímu potůčku. Ale jestli chceš pojď taky! No a mimochodem když jsme dvě můžeme jet klusem." navrhla jsem. ,,No jo, ale já jdu na druhý konec esa za babičkou. :( Ale tak co no mohu se zdržet." ulekla se Markéta. ,,No neboj mám právě namířeno jak je ten potůček blízko konce lesa. Tak zajdeme za tvou babičkou a zeptáš se ji jestly mlžeme jít ke kraji lesa." nasedla jsem na Torphyho. ,,No jo co se dá dělat. :( Ale jinak nevím jestly mi to babička dovolí vždyť přece je ten potůček hluboký a babička je na mě opatrná." vzdychla Markéta. ,,No kdyby ti to nedovolila byly by jsme u tvé babičky i na noc. :) Ale musela bych to říct mamce. Ale jako pižamo mám u tvé babičky jak jsem ho tam zapoměla." zauvažovala sjem se. ,,No vlastně jo! Vždyť, ale můžeme být na zahradě u babičky dokuď se nestmí protože babička má menší jezírko na zahradě. Ale je tam jen trochu vody. Možná by se tam šly umít jenom koňské kopyta." zasmála se Market. ,,No ale jako co když mi to nedovolí mamka?" vzdychla jsem. ,,určitě ti to dovolí! Vždyť zítra máš narozeniny." pousmála se Market. ,,No právě proto! Víš mamka chce aby jsme byli všichni pohromadě." ušklebyla jsem se. ,,No, ale vždyť by jsi přišla v 11:15 hodin domů!" nevzdala se Market. ,,No jo zkusíme to." a jak to dořekla zavolala jsme mamce a maminka to příjmula!
7.díl
,,Ahoj mami, jsem doma! Už jsem přišla. Bylo tam krásně!" vykřikla jsme na maminku jak jsem přišla. ,,No už jsem o tebe měla strach kde jsi! Tož to mi nedělej!" vzdychla maminka. ,,No, tak vždyt se nic zlého nestalo! Musíš to brát s té lepší stránky jsem doma! No a zdravá! Jo a Torphy potřebuje pořádnou masáž, takže jdu do stáje a potom musím ho dát do boxu." vzala jsem řeč za maminku. ,,No počkej jenom se rozloučíme ne! Vždyť jsi přišla a už odcházíš. Tak ahoj! A příjď brzo ať si o tom včerejšu hezky promluvíme!" naštvala se maminka. ,,No promiň a ahoj!" zavřela jsem dvěře. ,,Torphy, pojď do stáje. Tak a teď ti udělám masáž a dám tě do vnitřního bazénu. Jé ten je teplý a já tu mám vlastně plavky. Víš co v tuto dobu nikdo ani na bazénu není, takže jdu za tebou počkej na mně zajdu se do tvího boxu převléct. No a potom půjdeme na chvilinku plavat." zapískla jsem radostí. ,,Ahoj Verčo, ty jsim v koňském bazénu?" zasmála se na mě Míša. ,,No jsem a co. Stejně jsem ho před chvílí čistila, tak co je?" stuhla jsem. ,,No nic jenom, že je to divné." obrátila se Míša k odchodu. ,,Ale, ale vždyť ty máš také plavečky! No a už jsem tě viděla, že lezeš pomalu do vody, taky! Takže pojď tu taky! Vždyť se nic nestane stejně to je dovolené. Je to tu higienické. Vždyť to tu každý den naše služba asi 100krát mije." zasmála jsem se.
8.díl
,,Mami, nevíš kam šel Torphy? Naposledy jsem ho viděla včera jak jsem ho ukládala. Dneska totiž měl být do 2 hodin odpoledne u naši hlídačské služby a potom ho měla mít moje kamarádka Emilly." zašeptala jsem provinile. ,,A ty sis ho měla vyzvednout?" uvažovala maminka. ,,No jo, ale jak jsem u ní byla říkala, že si ho odvezla do stáje SaVeGy. Tak kde je? A nebo si dělala srandu a stratil se jí?" měla jsem hnusné mišlenky. ,,Ale no, tak nesmíš se strachovat. Vždyť to bude dobré. Určitě se najde ani bych se nedivyla kdyby byl na louce u potoka nebo v lese." namítla maminka. ,,Jak to?" ptala jsem se. ,,No protože tam sním hodně chodíš a mu se tam vždycky hodně líbí. Torphy je prostě takový." zasmála se maminka. ,,Že ty jsi ho tam dala?" zlekla jsem se. ,,Ne nikdy bych ti nelhala! Verčo, jdi ho rychle hledat, ale vem si mobil kdyby jsise stratila! A hlavně mapu v tuto dobu může být už hodně daleko výš jak je rychlý když tryská?" zeptala se mně maminka. ,,No jo to vím,a el teď už letím ahooj!" řekla sjem a odešla.
9.díl
,,Ahoj Emilly! Ahoj Market, co to tu najednou všichni děláte? A zrovna v mém boxu? Jste snad členy mé stáje?" divila jsem se nahlas. ,,Jo a promiň Gabčo, ale tebe jsem tu neviděla. Byla jsi zalezlá ve tvém boxu od Sendy. Ty totiž člen stáje jsi! Vždyť jsi tu jako Pusinka." dodala jsem ještě. ,,No ahoj, my jsme tě chtěly uvítat. No a hlavně Torphyho. Něco jsme si pro něj přinesly." začervenaly se holky. ,,No, tak hotoho určitě bude rád. No rychle řekněte co to je. A dejte to mě. Jak bude potřeba, tak mu to dám." pousmála jsem se. ,,No já jsem ti přinesla no vlastně Torphymu cukr a novou síťku na seno. Tu jak jsi nám přikázala mít ke koníkovy." začala Gabča. ,,No já jsem Torphymu koupila sáček sena. No a potom ještě jsem mu nechala udělat podkovy. Jak sjem si ho dopoledne půjčila." řekla Emilly. ,,Aha Emilly, proto jsem ho tu neviděla a potom měl pěkný podkovy díky." zasmála jsem se. ,,Nemáš zač." odpověděla Emilly ,,Jo a Gabi, moc ti děkuji za ten sáček. Ty asi víš, že už je roztrhlý. Tak a ten tvůj je úplně nový a pevný. A ještě když mi Emilly koupila seno. No to je úplně bezva." povídala jsem dále. ,,No to víš, že sjem taky ráda když se ti to líbí." oddechla si Gabča. ,,Jo a Verčo, já jsem Torphymu koupila sedlo, uzdu a deku. No vlastně já jenom deku a taťka sedlo no a maminka uzdu." konečně řekla a položila to na zem Markéta. ,,Jé Market, moc ti děkuji! Vždyť to muselo stát peněz. Sice to hodně potřebuju. A jaké to je sedlo? Na dostihy? Jestli ano, tak děkuju ještě více. Protože to potřebuju hodně." vypískla jsem. ,,No jo je to na dostihy, ale nevím jestli se ti líbí." sklamala se Markéta. ,,No vždyť je to moc pěkné! A ta růžovomodrá deka! A ta zlatá uzda! Všechno podle mích mišlenek!" zasnila jsem. ,,No a vlastně teď jak jsem chvilinku uvažovala, tak jsem potřebovala všechny vaše dárky! Ale ne tak hezké a drahé! Vždyť to muselo stát od všech peněz. Torphy se ale má! No a co dáme zítra Emilly? Vždyť jí je zítra už konečně 10. O rok starší než já." rozmluvila jsem se. ,,Nic! Zvu vás všechny, ale ne z dárkama!" zařvala Emilly. ,,ALe mi něco přineseme, že jo holky. Jo a máme i společný dárek." mrkla jsem na Market a Gabču. ,,No a jinak už musím ahoj!" řekly jsme všechny naraz a šli jsme k nám.
10.díl
,,Ahoj Torphy, dnes máme hodně na spěch. No víš musíme jít ke kamarádce na narozeniny. Má totiž již 10 let. A víš kdo? No přece Emilly." zašla jsem za Torphym. Koník zafrkal. ,,No Torphy, už musíme jít!" osedlala sjem Torphyho. ,,No ahoj Market, ahoj Gabčo, a kde máte Emilly?" potkala jsem se z holkama které mířily také k Emilly. ,,No ahoj, čeká na nás u nich doma." odpověděly mi. ,,No já to vím, ale kde je Emilly ta co bydlí naproti nás a ne Emilly které jdeme na oslavu." zvedla jsem oči. ,,No aha. To mi nevíme. Vždyť nebydlíme ve vaši ulici. Bydlíme blíže ke tvé stáji." pověděla Gabča a Markéta přidala: ,,No ano má pravdu. A navíc ji ani neznáme! Promiň." ,,Ahoj holky, jak se vám u nás líbí?" přivítala nás Emilly. ,,Ahoj, jo a neboj se kde je Markéta. Ale ona přivazuje koníka Torphyho." řekly jsme z Gabčou. ,,Je to je dobře, že je tu i Torphy." zamislela se na hlas Emilly. (Pokračování narozenin v dalším díle)
Komentáře
Přehled komentářů
Elen: No, ale přece to není zase tak zajímavý. Ale no sice tu pořád dopisujeme příběhy další a další, ale nějak úžasný to zase není. :) Ale jinak děkuji za pochvalu. :D
P.S: CHoď se zde pořád dívat možná se to zlepší. :o)
Děkuji
(SaVeGa, 12. 11. 2007 10:45)